Libyjští démoni AIDS

Dnes již málokdo pamatuje na kauzu pěti bulharských zdravotních sester a pákistánského lékaře, kteří bylo zatčeni v roce 1999 a obvinění z úmyslného šíření viru HIV mezi hospitalizovanými libyjskými dětmi v dětské nemocnici v Benghází. Zdravotníci byli v Libyi vězněni osm let a v prvních letech, kdy putovali po různých vězeních, komisařstvích a špinavých kobkách, docházelo k jejich brutálnímu mučení.

Cílem bylo jediné, vymlátit z obviněných zdravotníků přiznání. I když mnozí z nich v návalu bolesti a hrůze ze smrti některá obvinění přiznali a bohužel i označili domnělé spoluviníky, po ukončení mučení vše opět odvolali. Marně. A takto stále dokola mnoho let. Nakonec byli vězněni ve více či méně snesitelných podmínkách, ale odloučení od rodiny a zavření spolu čekali ještě několik let, jak se libyjský režim konečně rozhodne. Mezitím byli zdravotníci neustále odsuzováni k smrti a libyjská vláda podmiňovala jejich případné vydání obřími kompenzacemi pro odčinění údajných zločinů, jakých se obvinění na libyjském lidu dopustili. 

Problém byl v tom všem jen jeden. Vyřčené skutky nejenže obvinění nikdy nespáchali, nestaly se nikdy. Šlo pouze o snahu režimu odvést pozornost od skutečných problémů státu.

Epidemie nemoci AIDS mezi libyjskými dětmi dezinformací nebyla, jednalo se o smutný fakt. Libyjské zdravotnictví a celková úroveň zdravotní péče byly v žalostném stavu, libyjští zdravotníci byli vesměs pouze nevzdělaní povýšení lidé bez nutných znalostí a reálně tam odborně pracovaly pouze síly z Evropy, například z Bulharska. Tehdy si tam v těžkých časech po rozpadu SSSR a budování demokracií jezdili zdravotníci z postsovětských zemí vydělávat. Při pohledu dnes se nám to může zdát absurdní, ale například z Bulharska jezdilo nemalé množství zdravotních sester za vidinou velkého výdělku, byť za cenu, že neuvidí rodinu. Jenže ta tehdy reálně neměla z čeho žít. Tito „nádeníci“ z jiného státu pak byli přímo podřízení často naprosto základními hygienickými návyky nepolíbenému libyjskému personálu, který je považoval za své sluhy.

Svědectví z oné libyjské nemocnice v Benghází jsou příšerná a nemáme šanci si ani představit hrůzu, v jaké se děti v dětské nemocnici nacházely. Mnohé sice byly hospitalizovány se svým rodičem, ale ten očekával, že se o něj v nemocnici budou starat a mnohdy spal v přidělené posteli rodič nemocného dítěte, to spalo na špinavé podlaze vedle. V takové atmosféře není překvapením, že se začal mezi dětmi masivně šířit AIDS, jelikož k hygieně jehel se přistupovalo stejně jako k hygieně prostředí a libyjský režim si měl vyzkoušet, jaké jsou následky, když se hygiena neřeší a jehly nemění. Dodnes se přesně neví, co přesně bylo počátkem nákazy, podmínky v nemocnici však byly tak příšerné, že možné bylo opravdu vše.

Dětská nemocnice v Benghází | Foto: Martin Dorazín | Zdroj: Český rozhlas

Libyjský režim k tomu přistoupil pragmaticky a rozšířil mezi lid dezinformaci, že obvinění zdravotníci pokoutně očkovali děti virem, šířili nákazu po nocích jako zlí démoni. Kupodivu se tato pohádka drží v Libyi dodnes. Pronesená obvinění provázely pochody plné nenávisti zaměřené proti obviněným a pokud by se k nim rozlícený dav dostal, roztrhal by je na kusy. Odvedl však pozornost od vlastních problémů. Katastrofální situaci libyjského zdravotnictví nikdo neřešil, vůdce jasně identifikoval žábu na prameni. Všechna soudní stání s obviněnými měla podobu cirkusu, a nikoliv řádného soudu. Dokola se projednávaly režimem vymyšlené nesmysly a četla se údajná přiznání obviněných, uvedená v agonii mučení.

Libyjští muži držící obrázky dětí, které se nakazily HIV, oslavují rozsudek smrti.

Obětní beránci libyjského režimu byli po letech nakonec napůl odvezeni, napůl uneseni z Libye a později doma osvobozeni z vybájených obvinění v plném rozsahu. Obyčejní Libyjci nakonec mohli poznat, že žáby na prameni sice v zemi už nejsou a nikdy nebyly, ale problémy trvají dál. Nakažené děti vyrostly a nyní řeší svůj život se smrtelnou nemocí v zemi, kde se často nedostává základních životních potřeb. Dle informací měly rodiny obdržet odškodnění, ovšem zdraví jejich milovaných to již nevrátí. Dezinformace o očkování virem HIV nevinným dětem zlými Bulharkami mnohde mezi Libyjci ještě přežívá, po smrti Muammara Kaddáfího se však od mnoha příbuzných postižených ozývá, že toto považují za lež. Navíc již tehdy existovaly jasné důkazy, že epidemie začala dávno před příjezdem obviněných. Libye sice v roce 2012 hovořila o novém vyšetřování, s ohledem na její současné politické i geologické problémy je však jasné, že bojuje se záplavou dalších starostí.

Obvinění za mřížemi u libyjského soudu | Foto: ČTK/AP| Zdroj: Aktualne.cz

Tento smutný případ, který připravil šest nevinných lidí o osm let života a přinesl jim mnoho traumat z bestiálního jednání jejich věznitelů ukazuje, jak nebezpečné je manipulování davu a veřejnosti dezinformacemi k odvedení problémů z následků nekompetentního vedení státu. Jak dnes uvádějí mnozí odborníci na muslimský svět, hlavním nástrojem autoritářských režimů byl a stále je dav, a i v tomto případě se ulicemi měst valil dav rozlícených provolávajících smrt. Zpětně si sice mnozí, kdo se tohoto účastnili uvědomují, že pravda je jinde tehdy však manipulace vládou fungovala perfektně a oni byli připraveni zabíjet. Jako součást anonymní masy davu. 

I po desetiletích od této smutné aféry vidíme, že praktiky jsou stále stejné, jen se mění konstrukce cílených lží k obyvatelstvu. A to jim v mnoha případech v touze po snadném řešení problémů rádo uvěří.